Jsme škola otevřená různým podnětům. Nedržíme se dogmaticky jedné určité pedagogické doktríny.

Díky dlouhodobému působení Scio v oblasti vzdělávání spojeným se sledováním vzdělávacích trendů, odborných analýz a studií jsme přesvědčeni, že není jen jedna konkrétní metoda či pedagogická škola, která by byla vhodná absolutně.

Svou práci stavíme na individuálním přístupu k dítěti, a proto k různým dětem a k různým cílům volíme různé metody, u kterých vždy vyhodnocujeme jejich vhodnost, potenciální efektivitu a proveditelnost.

Z teorií a metod, které jsou pro nás inspirativní a ze kterých při plánování vzdělávání vycházíme častěji, lze uvést např.:

Konstruktivismus (Tonucci)
Provázející výchova (Pelikán)
Respektující výchova (Nováčková, Gordon, Goleman)
Metody osobnostní a sociálních výchovy (Valenta)
Kooperativní učení (Kasíková)
Čtením, psaním ke kritickému myšlení
Globální výchova (Pike, Selby)

Výchovné a vzdělávací strategie – 4 základní teze

1. Všechny děti mají přirozenou potřebu se učit, připravovat se na budoucí život

Budeme pro děti vytvářet stimulující prostředí a nabízet jim důstojné výzvy.
Chceme, aby učení dávalo dětem smysl.
Chybu pokládáme za nezbytný zdroj poznání a popud k dalšímu hledání.
Víme, že otázky jsou často důležitější než odpovědi.
Snažíme se, aby děti poznávaly do hloubky a nezůstávaly na povrchu jevů a věcí.
Podporujeme tvořivost.
Podporujeme vnitřní motivaci.
Chceme si dopřát radost z objevování.

2. Každé dítě je jedinečné

Každý si přináší do školy své předporozumění, my na něm stavíme, nepopíráme ho.
Nabízíme dětem výzvy a překážky v zóně jejich nejbližšího rozvoje.
Každé dítě potřebuje svobodu, ale zároveň podporu, laskavost a citlivé vedení.
Nikdo nemůže vědět všechno, ale každý má právo ukázat, co umí, a může se naučit.
Víme, že každý potřebuje na učení svůj čas a my mu ho dáme.
Každý by však měl ve všech oblastech dosáhnout úrovně, která ho nebude omezovat v jeho životě.

3. Děti se učí pořád, nejen ve škole a nejen, když si to uvědomují - svět vzdělává

Škola není uzavřený organismus – jsme otevřeni podnětům zvenku, pozveme svět do školy, pustíme školu do světa.
Škola přestává být místo – „zde a v daném čase“, a stále více je to soubor aktivit, které děti mohou konat kdykoliv a kdekoliv.
Rodiče participují na životě školy.
Budova je otevřena i mimo čas vyučování.
Chceme, aby vliv školy v životě dítěte školu přesahoval.

4. Učení probíhá dobře jen v prostředí, ve kterém se děti cítí bezpečně

Budujeme dobré vztahy mezi dětmi, mezi dětmi a dospělými i dospělými navzájem.
Důvěřujeme si navzájem.
Navzájem se respektujeme.
Společně stanovujeme a dodržujeme pravidla.
Máme jasně vymezené hranice.
Přijímáme zodpovědnost za sebe i své okolí.
Podstupujeme přiměřená rizika.